sobota 25. května 2019

Jaká byla letos zima?

Kdybychom se zeptali deseti lidí, tak bychom dostali deset různých odpovědí. Pro někoho je sníh pouze na obtíž, pro jiného darem, na který se těší celý podzim. Ani já jsem nemohl to těšení vydržet, a tak jsem zahájil přípravu již první listopadový víkend na našem nejbližším ledovci, na Dachsteinu. Je to hlavně o morálce, když máte prvních sto kilometrů najezdit v nadmořské výšce přes 2.600m na pětikilometrové klikatici.
Znovu jsem se na běžky dostal až začátkem prosince. Vše vypadalo velmi dobře až do chvíle, kdy jsem v tělocvičně při blbnutí s míčem uslyšel divné lupnutí v lýtku. O natržený sval jsem ukázkově pečoval a hojil až do Vánoc, kdy se ukázalo, že to na běžkách docela jde. A tak se stalo, že jsem stihl i první závod největšího českého seriálu v běhu na lyžích Stopa pro život.
V Novém Městě na Moravě se po několika letech běželo díky dostatečné sněhové nadílce i mimo biatlonové závodní tratě. Počasí bylo naprosto vynikající, a tak bylo postupem závodu čím dál těžší upřednostňovat soustředění se na techniku běhu před kocháním se krajinou. I přesto, že v přípravě i závodech preferuji bruslení před klasickou technikou běhu, v Novém Městě se mi na klasických 24km podařilo uloupit v mé kategorii stříbrnou medaili. Připomínám, že jsem v kategorii nad 40 let nováčkem.
O čtrnáct dní později nás čekala Jilemnická padesátka. Krakonoš nám ukázal svou drsnější tvář, a tak jsme se potýkali se spoustou čerstvého sněhu a větrem. Opět skvěle připravené lyže Rossignol servisem mě tentokráte dovezli pro bronz.
Kromě menších závodů na Vysočině v obcích Nový Hojkov a Vysoká jsem si koncem února užil můj nejoblíbenější Šumavský maraton. I letos jsem vyladil formu nejlépe, jak jsem mohl a asi třetinu závodu jsem držel tempo mladých reprezentantů. Díky tomuto rychlému úvodu jsem si potom dojel osamocen pro vítězství v kategorii a celkové 7. místo. Zkompletoval jsem tak sbírku cenných kovů a doufám, že i příští rok budu na takové úrovni, abych mohl závodit v barvách Rossignol Racing Teamu, jemuž vděčím za skvělý servis.
A co léto? Jak se na podzim těším na běžky, tak se na jaře těším na vyjížďky na kole, běhání a později plavání v rybnících. Doufám, že se mi podaří dobře se připravit a úspěšně reprezentovat koncem června na Mistrovství Evropy v terénním triatlonu v Rumunsku.

Žádné komentáře:

Okomentovat