sobota 25. května 2019

Jaká byla letos zima?

Kdybychom se zeptali deseti lidí, tak bychom dostali deset různých odpovědí. Pro někoho je sníh pouze na obtíž, pro jiného darem, na který se těší celý podzim. Ani já jsem nemohl to těšení vydržet, a tak jsem zahájil přípravu již první listopadový víkend na našem nejbližším ledovci, na Dachsteinu. Je to hlavně o morálce, když máte prvních sto kilometrů najezdit v nadmořské výšce přes 2.600m na pětikilometrové klikatici.
Znovu jsem se na běžky dostal až začátkem prosince. Vše vypadalo velmi dobře až do chvíle, kdy jsem v tělocvičně při blbnutí s míčem uslyšel divné lupnutí v lýtku. O natržený sval jsem ukázkově pečoval a hojil až do Vánoc, kdy se ukázalo, že to na běžkách docela jde. A tak se stalo, že jsem stihl i první závod největšího českého seriálu v běhu na lyžích Stopa pro život.
V Novém Městě na Moravě se po několika letech běželo díky dostatečné sněhové nadílce i mimo biatlonové závodní tratě. Počasí bylo naprosto vynikající, a tak bylo postupem závodu čím dál těžší upřednostňovat soustředění se na techniku běhu před kocháním se krajinou. I přesto, že v přípravě i závodech preferuji bruslení před klasickou technikou běhu, v Novém Městě se mi na klasických 24km podařilo uloupit v mé kategorii stříbrnou medaili. Připomínám, že jsem v kategorii nad 40 let nováčkem.
O čtrnáct dní později nás čekala Jilemnická padesátka. Krakonoš nám ukázal svou drsnější tvář, a tak jsme se potýkali se spoustou čerstvého sněhu a větrem. Opět skvěle připravené lyže Rossignol servisem mě tentokráte dovezli pro bronz.
Kromě menších závodů na Vysočině v obcích Nový Hojkov a Vysoká jsem si koncem února užil můj nejoblíbenější Šumavský maraton. I letos jsem vyladil formu nejlépe, jak jsem mohl a asi třetinu závodu jsem držel tempo mladých reprezentantů. Díky tomuto rychlému úvodu jsem si potom dojel osamocen pro vítězství v kategorii a celkové 7. místo. Zkompletoval jsem tak sbírku cenných kovů a doufám, že i příští rok budu na takové úrovni, abych mohl závodit v barvách Rossignol Racing Teamu, jemuž vděčím za skvělý servis.
A co léto? Jak se na podzim těším na běžky, tak se na jaře těším na vyjížďky na kole, běhání a později plavání v rybnících. Doufám, že se mi podaří dobře se připravit a úspěšně reprezentovat koncem června na Mistrovství Evropy v terénním triatlonu v Rumunsku.

pátek 31. srpna 2018

Letos to bude stříbrné

V odkazu níže se můžete podívat, jak to vypadalo dva závody před koncem Jihočeského poháru v triatlonu. Na předposledním pohárovém závodě ve Zlivi zvítězil s přehledem Honza Hron a dostane se tak na první místo. Loňský ročník, kdy se o celkovém vítězi rozhodlo mezi námi dvěma až na posledním duatlonu v Budičovicích, se určitě opakovat nebude. Upřednostnil jsem totiž místní triatlon na mé oblíbené Zvůli, kde budeme trávit pěknou sobotu s rodinou. Nezbývá tedy než Honzovi pogratulovat a začít přemýšlet o kvalitní máze na zimní skotačení. Tuto zimu bych kromě tradičních běhů jako je Krkonošská 70ka či Šumavský maraton absolvoval i několik závodů rakouského poháru - Bad Mitterndorf, Ramsau a možná i Koasalauf.
Prozatimní tabulka poháru je zde.
Závody Austrialoppet hier.
Asi už to nechám dětem

neděle 11. března 2018

Ohlédnutí za zimou

Myslím, že kdo má rád v zimě sníh, tak si letos přišel na své hlavně ke konci sezony. A to se konají také mé nejoblíbenější závody. Tím prvním je Šumavský skimaraton, který je součástí seriálu Euroloppet a Stopa pro život. Již druhou sezonu mohu podávat kvalitní výkony díky materiálu a servisu Rossignol racing team a nejinak tomu bylo i na Šumavě. Tentokráte jsem se rozhodl pro kratší 23km trať volnou technikou. Cítil jsem se velmi dobře, a tak jsem se brzy po startu usadil na čele vedoucí desetičlenné skupiny a diktoval tempo. To se již před polovinou trati ukázalo jako chyba, protože jsem neměl dostatek rychlosti na zachycení nástupů zejména německých závodníků. Nakonec jsem dojel na druhém místě v kategorii a celkově šestý se ztrátou dvě minuty na vítěze.
Na Šumavě jsme se jako team definitivně domluvili na sestavě pro další víkend, kdy se konala tradiční poslední lyžovačka ve Špindlerové Mlýně - Krkonošská 70
Stříbrný Rossignol team. Zleva Jakub Sikora, Pavel Janeček, Václav Zajíc, David Šrůtek a Václav Hornych.
Tento závod byl pro mě vždy velmi magický. Už když jsem ho jel poprvé, bezmála před dvaceti lety, snil jsem o tom, že tuto trať s převýšením více než 1600m zvládnu bez větší krize s kvalitním výsledkem. Před šesti lety jsem si tu v prudkém sjezdu poranil kolenní vazy a podstoupil operaci. Uspět se mi podařilo až letos. Hlavním důvodem byl skvělý Rossignol racing team. Krkonošská se totiž běhá v pětičlenných družstvech, kdy celé družstvo musí absolvovat celou trať pohromadě a počítá se čas posledního. Start v 8:00, teplota -17. Po vyjetí prvního kopce (cca 10km) už nikomu zima není. Na tvrdém přemrzlém sněhu to moc rychle nejede, ale celý den nás provází krásné slunečné počasí. Asi v polovině trasy je ještě jeden "kopeček" v podobě Černé hory (5km), kde ušetřím trochu sil, když se nechám "zapřáhnout" za Kubu Sikoru. V tomto je tento závod také specifický. "Řetěz je tak silný jako jeho nejslabší článek" tady platí do puntíku. Po čtyřech hodinách ještě sjet sjezdovku bez pádu a přitom rychle a je tu cíl. Vítězný Kasper Swix team už na nás pět minut čeká. Třetí za námi přijedou až za čtvrt hodiny. Díky kluci. Těším se zase za rok.

neděle 3. září 2017

Tak se to zas povedlo

Jihočeský pohár v triatlonu má za sebou všech dvanáct závodů, ze kterých se počítá do celkového pořadí polovina. V tabulce v odkaze je to černé na bílém. Ve Zlivi mi to v tom horku a po dovolené moc nesedlo, a tak jsem byl rád za třetí místo v kategorii. O týden později na mistrovství kraje v duatlonu jsem si v Budičovicích doběhl pro titul, čímž jsem ztvrdil letošní celkový triumf. Děkuji za podporu.
Kompletní tabulka letošního poháru je zde.
Můj oblíbený komentátor Míra Lorenc.

pondělí 17. července 2017

Obhajoba celkového vítězství v Jihočeském poháru již čtyři závody před koncem seriálu?

     Na začátku prázdnin se tradičně schází triatlonisté v Tálíně. I tentokrát se nás sešlo na startu téměř osmdesát a nebyli to pouze Jihočeši. Po skvělém plavání i cyklistice na uzavřené silnici se na čele usadila dvojice Hradecký a Sommer. S mladíky z jindřichohradeckého TCV - Střihavkou a Fenclem jsme se snažili dvojici dojet, ale marně. Díky rychlému běhu jsme se se Sřihavkou nakonec posunuli před unaveného Sommera na druhé a třetí místo. Na Jana Hradeckého jsme nestačili, i přesto, že měl o týden dříve v nohách dlouhý triatlon.

     V polovině července pokračoval Jihočeský pohár dalším závodem na rybníce Mrhal v Jivně u Českých Budějovic. Tentokráte nám počasí tolik nepřálo, a tak byl k vidění typický obrázek z terénních triatlonů, kdy do cíle dobíhají zablácení závodníci. Po plavání na druhém místě jsem na nic nečekal a odjel, abych si po 18km vytvořil téměř půlminutový náskok na Jana Hrona. Bohužel hned na prvním kilometru běhu se ozvalo natažené stehno a nemohl jsem běžet naplno. Honza měl také svalové problémy, a tak jsem nakonec obhájil vítězství z loňska s velkým náskokem více než dvou minut. Do konce Jihočeského poháru zbývají ještě čtyři závody, přesto by mě o vítězství již neměl nikdo připravit.
S Honzou Hronem a týmovým kolegou Davidem Korandou

středa 31. května 2017

A bylo jaro....

Oproti předchozím letům jsem se letos rozhodl se závodními starty více šetřit. Šetřit totiž potřebují také moje kolena. Vynechal jsem tedy přípravné běžecké závody, které obvykle v dubnu absolvuji a vrhl se rovnou do prvního Jihočeského triatlonu v Prachaticích. Jedná se o dost krátký závod. Přesto je dost náročný svým převýšením s cílem na Libíně. Po plavání v bazénu jsem příliš spokojen nebyl, ale na prvním kilometru horského kola jsem se dostal do čela a postupně si vytvořil natolik solidní náskok, abych mohl "v klidu" doběhnout až k rozhledně. Organizátoři, závodníci i fanoušci vytvořili opět pěknou a příjemnou atmosféru a překvapivě přálo i počasí.
Druhým podnikem Jihočeské série byl o druhém květnovém víkendu duatlon v Tálíně, mistrovství kraje. Na startu se sešla kvalitnější konkurence než v Prachaticích, a tak jsem se po prvním běhu držel kolem pátého místa s malou ztrátou na nejrychlejší. Rychlé depo mě posunulo na špic, kde jsem si vytvořil v prudkém stoupání asi dvacetisekundový náskok. Ve sjezdu a v druhém okruhu kola mi dělal společnost Robin Hyšpler z Prodoli Racing Teamu, a tak jsme poodjeli mému největšímu konkurentovi Janu Hronovi. Na závěrečném čtyřkilometrovém běhu jsem musel hodně chvátat abych z původního třináctivteřinového náskoku uhájil alespoň vteřin pět.
Hned druhý den jsem si vyzkoušel, jestli ještě stačím klukům, co běhají na dráze. V J.Hradci se konal krajský přebor družstev v atletice, a tak jsem si zaběhl trojku. Běželo se svižně (1.km - 3:11). Na poslední třístovce jsem už nestačil Josefu Soukupovi ani vítěznému Jiřimu Csirikovi. Cílový čas 9:54 mě přesto potěšil.
Výsledky z Prachatic jsou zde.
Výsledky z Tálína jsou zde.
Další hezký závod, na který se chystám, je Triatlon Třeboň, 10.6., kde budu obhajovat.